Když jsi se narodila, tak ty jediná jsi plakala a všichni se smáli. Žij tak, až jednou budeš umírat, aby všichni plakali a ty jsi se smála.

Listopad 2011

Nejoblíbenější knižní postava

21. listopadu 2011 v 19:26 | PrincesS Nikkol |  →Články týdne←
Podle mě by měla být nejoblíbenější postava v knížce, ta, kterou chceme osobně poznat. S kterou bychom chtěli pokecat a nebo kterou bychom chtěli být. Někdo volí vedlejší krásnou postavu, někdo postavu, která všem vládle. A jiní volí hlavní postavu v knížce kolem které se všechno točí. Celý knižní svět. Určitě by měla mít oblíbená postava něco, co nás chytlo, zaujalo. Ať už je to její povaha (nebo pouze jedna vlastnost), nebo její zajímavý příběh, či vlivnost.
Já osobně volím Bree Tannerovou, která vystupuje v knížkách od Stephanie Meyerové. Přesněji ve dvou knížkách: Zatmění a Krátký druhý život Bree Tannerové. Já nevím proč zrovna ona. Příjde mi hodně.. zajímavá. Nebo spíše.. což by řekla asi většina lidí: divná. A to je to, co mě chytlo za srdce. Mě samotné hodně lidí říká, že jsem divná. A já jednoduše musela říct, že Bree je divná. A co víc, nevzbuzuje ve mě závist. Miluju vedlejší postavy hlavně kvůli tomu, že se všechno netočí jenom kolem nich. A Bree je vedlejší postava v knížce Zatmění. Podívám - li se na knížku jenom o ni, stále necítím závist. Asi proto, že mám zafixované, že hlavní postava v hlavní knize není ona.
Opravdu mě zaráží, že zrovna Bree je ta kterou jsem zvolila. Většinou se mi líbí postavy žen, které se umí bránit. Nebo spíše.. jsou drsné. Nemyslím nějakými kouzly, ale spíše umí natrhnou prdel pomocí karate. Nebo nožem probodnout, kunaiem, šurikenem. Prostě a jednoduše - zbraně a ruce. Nikoliv kouzlíčka, protože to nevypadá tak drsně, jak by se mohlo zdát. Bree má spíše vůli.

Fascinující lhářka

19. listopadu 2011 v 13:43 | PrincesS Nikkol |  →Můj život←
Tak to je moc :D. Je to stejně směšné jako, když nám učitelka bez známky emoce napsala do žákovské 11 pětek. Asi jsme měli brečet, nebo říkat, jak je všechno na hovno. Ale my se smáli. Bylo to tím, že ta situace byla tak neuvěřitelně neuvěřitelná, že jsme se museli smát. No, řekněte sami: Vy byste se nesmáli kdyby na vás číhalo v žákovské 11 pětek? Já jo a spousta dalších taky. Proč mluvím o tomhle..? Protože se mi stalo zas a opět něco podobného. Jedna děvčina mě obvinila ze lži, přičemž jsem nelhala (její mínus, že mi nevěří) a + sama je lhářka jako vyšitá. Takže za 1. Nelhala jsem a za 2. I kdybych lhala, nemá vůbec právo mě obviňovat, když já ji taky neříkám, že "lhát se nemá".. ;)
A cože to..? Věc se má takhle. Dvě holky, které chtějí se mnou někde být. Je to trošku složitější situace. Budeme jim říkat Barča a Stefanie. S Barčou se už pěkně dlouho domlouváme, že budeme chodit společně na ono místo. Ovšem ona říká, že nemá čas, takže se rozhodnu, že se pokusím něco najít sama. Pak se uvidí jestli bude mít čas a jestli bude volné místo na onom místě. Domluvím se s určitou slečnou, která tam má být se mnou. Jenže ta slečna má málo času, takže bych řekla, že už i já jsem moc. Ale co. Nakonec mi řekne, že se domluvíme na místě. V hlavně mi to cvaklo a řekla jsem si, že bych se ji neměla ptát jestli můžu přivést ještě někoho. Barči to vysvětlím a ona kývne. Ovšem chyba byla, když jsem se o tom zmínila ve škole Stefanie. Požádala mě jestli by nemohla chodit se mnou. A je tady svízelná situace. Když ji řeknu, že ne, pravděpodobně se naštve. A když ano, pak budu lhát. Prostě jsem pokrčila rameny a řekla: "Nevím.. uvidíme." Neřekla jsem ani ano, ani ne. Nebo spíše neřekla dost jasně ani jedno.
Zdá se, že Barča řekla Stefanie o tom, že se mnou bude někde chodit. Nebo na opak. Ale já ani jedné neřekla jisto jistě, že ano. Protože jak jsem již zmínila: Slečna má málo času. Nu a tady mě Stefanie obviní, že jsem ji lhala. Prý ji nemám říkat nic, když chci někde chodit s Barčou. Ano, bylo by super tam někoho znát, ale mnohem víc záleží na slečně. Ne? Takže jsem si řekla, že odteď nebudu Stefanie raději nic zmiňovat, aby si z toho něco nepravého nevzala.. Já totiž nelžu. A když mi nevěří..? Její problém. Jsem snad chodící tabulka na zapsání na kroužky? Roztrhají mě, i když jsem v tom zcela nevinně.

Těšínsko - Třinec

18. listopadu 2011 v 20:29 | PrincesS Nikkol |  →Školní nowiny←
Není vůbec pravda, že v Třinci se nic neděje! Jak třeba vysvětlíte mistry v hokeji, Oceláře? Jak vysvětlíte obyč člověka, který se stal přes noc milionářem díky své vychytralosti? Tohle je všechno Třinec. Není to tady tak obyčejné, jak by se dalo na první pohled zdát.. Je to brána, která nám ukáže svět prachu a bídy, ale i krásu přírody...



Country roads - John Denver

16. listopadu 2011 v 16:44 | PrincesS Nikkol |  →♫Music♫←
Já nejsem moc na country, ale tenhle song má švih. V angličtině je to prostě bomba :)


Prosím, neopouštěj mě!

14. listopadu 2011 v 21:41 | PrincesS Nikkol |  →Básně←
Básně nejsou můj šálek kávy, nicméně jsem něco málo zkusila..

Prosím, neopouštěj mě!
PrincesS Nikkol Argh Štefunková

Sleduji střípky minulosti
úsměv pohasíná
je to snad kvůli mé vlastní blbosti?
Svíčka naděje zhásíná..

Nedokážu jít dál
nemůžu za sebou nechat minulost
Já nejsem ta o koho by ses bál
Je to tak - zůstala má zamilovanost!

Tys však mi ukázal záda
natáhla jsem po tobě zoufale ruku
"Mám tě ráda!"
Avšak tys mě nechal v tom smutku..

Možná za to můžu já,
ale srdce jsi mi ukradl ty
Tys neřekl: "Jsi má!"
Do mého srdce kopaly tvé boty..

Škola noci - P. C. Castová a Kristin Castová

12. listopadu 2011 v 22:26 | PrincesS Nikkol |  →Knihy←
Většinou popíšu děj knížky, ale dnes přidám trošku víc svého názoru.
Začnu tím, o čem knížky Škola noci pojednávají. Zoey je vlastně úplně obyčejná dívka, které do života vstoupí věřící otec. V tom, že je věřící je velký háček, protože jakmile bude Zoey označena, stává se pro rodinu splozencem ďábla. Ze začátku do jejího života vstupujou problémy s rodinou a musí se naučit navyknout si na to, že chodí do školy určené pro upíry. Avšak už zezačátku není úplně tak obyčejná upírka a stupňuje se.
První díl mě naprosto nadchl a nechtěl pustit. Avšak dalším dílem se začala situace odvíjet poněkuď.. trapným směrem. Spisovatelky ze Zoey prostě a jednoduše udělaly strašnou královnu, která má na všechno nárok a k tomu všemu z ní udělaly děvku. Chápu související situace, ale není trošku moc, když zničí dívce, která ví víc než ona, naprosto to, na čem si zakládala? Nejen, že Zoey získá toho nejkrásnějšího kluka na škole, ale k tomu všemu se k ní vrátí její starý přítel, tudíž do hry vstupuje další kluk. Ovšem to by nebylo ono, kdyby k tomu nepřidaly "nejdokonalejšího upířího chlapa" na světě, totiž učitele dramatu s kterým se Zoey vyspí. Při tomhle je načape její asi.. oficiální? přítel. Ovšem najednou je učitel dramatu mrtvé, takže přidají někoho jiného a to padlého anděla, který dokázal okouzlit snad každou ženu a zkuste hádat o koho ze všech nejvíc stojí? Jestliže jste zvolili Zoey, je to správně!
Ale to není ani zdaleka konec, najde se ještě jeden kluk a to mladý bojovník, který nikdy svým šípem nemůže minout cíl. Ach ano, nezdá se vám to přitažené za vlasy? A co udělá s věrnou láskou svého oficiálního kluka, Erika? Začne ji vadit, že si na ni dělá nároky a bere ji jako "majetek", takže mu dá jednoduše kopačky jako hadru. Erik má potřebu pomsty, takže ji v jídelně přede všemi ponižuje, ale mě se tak zdá, že by si holčička moc stěžovat neměla. Přecejen se chovala jako děvka.
A spisovatelky by si měly uvědomit, že jejich postava působí dojmem taky malé nafrněné holčičky, která si hraje na velkou slečnu. Kdo přečetl, pochopí. Prostě a jednoduše si myslím, že tyhle knížky rozhodně nejsou pro lidi, kteří uchovávají věrnost ve svém srdci a už vůbec by se tam mělo dát od "15ti let". Knihy mají nápad, ale chybí jim prodloužení. Čímž chci říct, že když někdo udělá zničehonic z mladé sedmnáctky nejmoudřejší ze všech moudrých, pak je to trošku moc a působí to právě tím dojmem, který jsem uvedla výše.
Proč kupuju knížky já? Právě kvůli tomu nápadu, špatný rozhodně není, i když si myslím, že tyhle spisovatelky mají, co vylepšovat. Kdyby svůj nápad vložily více do boje proti zlu, než do boje s kluky a touhami, pak by to byly knížky na vyšší úrovni. Teď bych řekla, že nedosahují takové velikosti jako knížky, které jsem já doposud přečetla. Jsou to knížky asi nejslabší ze všech těch, které mám napsané ve čtenářském deníku. A že jich je dost. Za tenhle rok jich činí 55.. Ne.. S Brownem, kterého jsem dočetla dnes to je 56. A jen podotýkám, že většina z nich nečiní obyčejných 100 stránek, ale nad tři sta výš. Začínaje Školou noci a konče Brisingrem. Takže, dámy - více dobra, méně sexu!
Nikk

Gumové náramky

9. listopadu 2011 v 20:09 | PrincesS Nikkol |  →Vohoz←
Ke všem těm úžasným hadříkům potřebujeme nějaké doplňky (jakožto ženské). Já osobně bych nejraději zvolila kůži, řetězy apod. Ale všichni moc dobře víme, že jestliže chceme koupit řetěz levně, pak jedině ve zverimexu. Metalshop například prodává tyto věcičky docela draho a navíc: Komu by se chtělo jít do krytu kvůli jednomu koženému náramku..?
Podle mého pozorování začínají letět gumové náramky. Podle toho, kde chcete kupovat, ale vždy to byli ťamíci. Gumové náramky trochu tenčí a zdají se být víc "šmejdy" lze zakoupit v balíčku za 25kč. Myslím, že přiměřená cena na ty kusy, co tam jsou. Já to tak od místa říct nemohu, jelikož jsem polovinu rozdala. A k mému překvapení: Ve tmě svítí!
Jestliže člověk chce něco stylovějšího, pak jsem našla oddělené náramky, jeden kus za pět korun. Na těchto náramkách bylo napsáno: Good luck (Hodně štěstí) a Smile (Úsměv). Ovšem u jiných ťamíků je prodávají v balíčku (taktéž spousty kusů). Jsou kvalitnější, ale bohužel nesvítí. Cena tohoto balíčku je 49kč. Mimochodem jeden jsem dostala od Bětky :-*.. Zlatá to holčina :)). Tento náramek nese název: Be my friend (Jsi můj přítel). Pozor! Ale nejsem pes! :D
V poslední řadě mám na rukou dva náramky, které já i mí přátelé objevili jedině odděleně a myslím, že tyto náramky dokonce prodávají jediní ťamíci v Třinci. Jedná se o náramky Sport. Podle fotek, které se pod tímto textem brzy objeví je jasné, že jeden mám žlutý a druhý červeno-modrý. Tak či tak i tyhle stojí jeden kus pět korun.
A abych nezapomněla na náramek Africa! Patří mezi nejoblíbnější (podle toho, co slyším). Jeho cena je stejná jako cena těch malých: pět korun.
Podle mě jsou tyto náramky ve velkém množství velmi stylové a já (stejně jako spousta jiných holek či kluků) v nich našla velké zalíbení. Najednou nešlo o to, že miluju černou. Tyhle náramky budou vždycky naprosto úžasné v jakékoli barvě. Styl tomu nechybí a je jedno jaké oblečení si k tomu zrovna vezmete, ale hlavně nezapomenout: Velké množství! Jestliže vám ruku zdobí jenom tři tyto náramky, pak to postrádá .. no.. právě ten styl. Bez většího množství to vypadá, upřímně, debilně.
Takže .. jak hlásá jeden z náramků: Good luck!


Výstava

9. listopadu 2011 v 19:41 | PrincesS Nikkol |  →Můj život←
Sice trochu pozdě píšu o výstavě, která se udála v Třinci, ale přecejen.. vzpomněla jsem si. Vlastně proč by taky ne? Jakmile zapnu mobil na tapetě se mi objeví fotka z dne, který pro mne hodně znamenal. Jsou tam skvělí lidé, které mám ráda dohromady. Mamka držící za nohu sestřenku Karin, za ní vyčnívá trochu hlava taťky, kámošku Barču držící vodítko napojené na ohlávku té nejúžasnější klisny *Welly*.. Ten den je pro mě důležitý hlavně kvůli tomu, že jsem po dlouhé době zase viděla Wellu a nelituji vůbec toho, že jsem si tam nadřela nohy. Bylo skvělé být zase vedle ni. Zase vědět, že tyhle chvíle můžeme strávit spolu. Bylo to úúžasné.. Nicméně všechno končí a já se s ní zase na nějakou dobu rozloučila. No, nějakou. Doufám, že další výstavu budu moct zase. Nic není jisté, ale já uchovávám naději, že by to snad mohlo vyjít.. Za tento den děkuji moc holkám, které mi dovolily se dostavit a taky dalším skvělým kámoškám od koní, protože jak já říkám: Lidi od koní jsou nejlepší :-*.. Nebojíme se práce a to se cení víc než všechno zlato světa.


Jedenáct pětek

9. listopadu 2011 v 19:26 | PrincesS Nikkol |  →Školní nowiny←
Má smysl chodit do školy s jedenácti pětkami, které straší v žákovské? Já říkám ano a nejen proto, že moc chci na střední. Chovám tu sladkou naději. A na naší škole se stalo něco neuvěřitelného. Asi poprvé v dějinách školství. Dostali jsme jedenáct pětek v jediný den, na jediný předmět. Řekla nám, že ty známky zapíše později, ale my ji stále nebrali úplně vážně.. copak se zcvokla? Ale ve skutečnosti nám ty pětky dala. Za to, že jsme neodevzdali pracovní sešit v němž je jedenáct cvičení. Otevřeli jsme své žákovské v naději, že si skutečně dělá legraci, ale.. Začali jsme se nervózně smát. Ona to opravdu udělala!


Hodně záleží na učiteli..

3. listopadu 2011 v 22:31 | PrincesS Nikkol |  →Školní nowiny←
Letošní devítka to má vážně těžké a vůbec se nedivím. Neměla by být vlastně škola spíš radost..? Tím chci říct: "Škola hrou!" Jediné na co se všichni po prázdninách těšíme jsou naši staří dobří spolužáci a všechny ty hefty v návalu nudy. Ovšem sranda končí jakmile vstoupí do třídy závan nudných šatů matikářky.
Jistě je těžké udělat z hodiny nějakou zábavu, ale znám učitele, kteří to dokážou a když ne to, tak aspoň svým výkladem nějak zaujmout. Třeba i mírně nevhodnou poznámkou. Tuhle poznámku pak uchováváme v hlavě a držíme se ji jako klíšťata, protože nám přišla vtipná a tudíž sledujeme výklad. Snad proto, abychom slyšeli nějakou další..?

"Knížky mi dávají to, co mi tahle učitelka bere. Radost ze života."
Nikk
Ale uvědomují si učitelů vůbec, co my vidíme, když nám dají bez závanu jisté emoce, nebo až z velmi jasnou emocí? Jednou učitelka mě sere právě tím, že i když nám oznamuje velmi špatnou zprávu, tak k nám mluví jako s děckama. Tudíž pomalu vyslovuje jasně každé slovo. V těch chvílích ji mám chuť vrazit, copak si právě neuvědomila, že propadám z matiky a ona na mě mluví jak na debílka? Nejsem malé děcko, kurva!
Nadruhou stranu máme taky učitelku u které si člověk myslí, že ji šíleně těší, když nám dá za pět. Je jisté, že spolupráce s ní nás vůbec nebaví. Já při každé hodině s ní skřípu zuby a polykám to, co ji tak ráda chci vyřvat do xichtu. Moje spolužačka se ovšem neštve a tiše na ni nadává.. asi je nutkání silnější než ona. Někdy nepochopím, jak dokážu přežít hodinu s touhle neuvěřitelně nudnou a .. ztratila jsem slova. Jak popsat někoho kdo po vás řve při každé příležitosti, vypadá, že se vyžívá v těch pětkách, co dává a snaží se co nejdřív probrat učivo, přičemž se nechce zdržovat s méně "inteligentními", než je ona sama. Ano, takhle ji vidím já a spousta dalších dětí. Řekla bych, že ta nebude nikdy mít naši úctu dokud pro ni hodina nebude jen 45min., které tady s námi musí strávit a najebat do našich dutých hlaviček nějaké info.
Ale, abych pořád nebyla u těch negativních slepic.
Jsou učitelé, kteří opravdu dokážou zaujmout. Nevím, jak to dělají.. nikdy to nejspíš nezjistím. Ale chytnou nás a pak už nepustí. Nezáleží na předmětu, ale na učiteli: Jak ho podá. Když se na mě učitelka pochvalně a spokojeně podívá, je to náznak toho, že chce něco naučit. Nestojí tady přece pro nic za nic. Když uznají vaši pravdu, jsou s vámi spokojení.. je to jasný důkaz toho, že přes tu hodinu něco dokázali. A pak se těší na další (stejně jako žáci, studenti) zrovna s vámi, protože očekávají to samé.
Jedna paní učitelka je tak hodná, že to až bolí u srdce, jak ji někteří zlobí. Strašně se pak vzteká, když pro nás udělá něco hezkého a my mluvíme, smějeme se.. jakoby tam nebyla. Říká nám, že je to s námi na každý den jinak. V jeden den se s námi dobře baví a těší se na další hodinu, jenže pak ji zklameme. Na druhou stranu, když se na naší hodinu netěší, protože si myslí, že jsme hnusní, tak jsme najednou "jako andílci". Ale ruku na srdce, všichni víme, že ji máme rádi.. :))

"Za dobrotu, na žebrotu. Nebo taky ne?"

Co si všichni myslíme o něčekaných písemkách..? Řekla bych, že to ví i učitelé a poznají to hlavně podle našich rozmrzelých obličejů a neslyšně se pohybujícími rty. Říkáme tomu: Pěkná sviňárna!
Zkrácená přestávka, protože jsme nemlčeli? Tohle taky dělá spousta učitelů. Zkrátí nám přestávku, protože jsme kecali. Tudíž všechno svalí na nás: "To vy se okrádáte o čas." Ale copak my můžeme za to, že si učitel neumí sjednat pořádek? Akorát tak nasrat! Zkrátíš přestávku? Do konce života budeš v mých vzpomínkách jako černá silueta, bitch!
Možná, že jsme draví a drzí, ale i my chceme svá práva. Já chci svou přestávku, protože mám žízeň, mám hlad, nebo spíše chci nechat aspoň těch pět minut odpočinout mozek.
Nesmíš v hodině pít. Ano. Co na to říkáme my? .. Asi takhle: "Neměla jsem jídlo, bolí mě břicho, potřebuju to nějak zapít." a nebo: "To slunko pálí.. mám žízeň.".. a nebo: "Jsem z toho tak nervózní.."
Podle mě má každý právo si zajít na záchod kdy se mu zachce a stejně tak se i napít. Vím o čem mluvím: S mou tetanii je to složité .. vypít každý den tři litry zbytečné vody (jen aby mě nebolela hlava) a pak jednoduše pořád lítat na záchod. Pořád lepší, než se cpát ibalginem, který škodí mým játrám, nebo ne? ;)