Když jsi se narodila, tak ty jediná jsi plakala a všichni se smáli. Žij tak, až jednou budeš umírat, aby všichni plakali a ty jsi se smála.

Říjen 2011

Černá labuť

30. října 2011 v 11:18 | PrincesS Nikkol |  →Filmy←

Černá labuť (Black Swan)

poster

Jestliže hledáte naprosté psycho, pak čtete správný článek. Na začátku mé myšlenky pohltilo, že pokud se to týká baletu, je to blbost. Ovšem už začátek filmu mě chytil a nechtěl pustit. Všichni chceme přece porazit svou konkurenci, chceme být nejlepší. Obětujeme pro to prakticky cokoli a mladá baletka Nina obětovala víc, než by dokázalakterákoli z nás.
Pro Ninu je balet cokoli, věnuje se mu od dětství a je podporována bývalou balerínou Ericou, což je její matka. Erica se kvůli dítěti vzdala životu na špičkách, takže aspoň podporuje vzestup své dcery. Všechno se začne nenápadně kazit, když začnou vybírat hlavní roli na labutí jezero. Potřebují někoho, kdo zvládne Černou i Bílou labuť. Nina vzbuzuje dojem pouze Bílé labutě, takže na konkurzu stačí pouze říct: "Děkuji, stačilo mi."
Na scénu totiž přichází Lily, která si dokáže svůj tanec vychutnávat, prožívat ho. Zatímco Nina tancuje naprosto ztuhle, nedokáže se uvolnit. Šéf baletního studia Thomas se však po malé scénce s Ninou u něj v kabinetu rozhodne pro naprosto nečekanou věc. Totiž jako Černou a Bílou labuť obsadí Ninu.
Avšak Nina v té chvíli vidí v Lili velkou konkurenci. Ze začátku se zdá, že ty dvě jsou kamarádky, ale pak má být Lili náhradník kdyby se náhodou stalo něco s Ninou. V tu chvíli popadne Ninu neuvěřitelný vztek, ona vidí v Lili obrovskou konkurenci. Znovu si začne nervy škrábat záda, což je její zlozvyk z dětství. Matka Erica ji začne být vzdálenější, než kdykoli předtím. Thomas ji svádí a zároveň se snaží ji naučit vcítit se do role, aby byla dokonalá.
Kdo by čekal, že jakmile se vcítí do role, vznikne tím konec nejen pro Bílou labuť, ale taky pro ni..?

Tento film je neuvěřitelný, protože ukazuje kolik z nás pro dokonalost, úspěch a rozmáznutí konkurence obětovalo cokoliv.

1. Dokonalá, musím být dokonalá..
Black Swan, Natalie Portman
Black Swan, Natalie Portman

2.Přátelství a pochopení, Nina a Lili
Black Swan, Natalie Portman, Mila Kunis
Black Swan, Mila Kunis
Black Swan, Mila Kunis

3. Žárlivost bývalé, odepsané, staré baleríny..
Black Swan, Winona Ryder

4. Thomas
Black Swan, Natalie Portman
Black Swan, Natalie Portman, Vincent Cassel

5. Bílá labuť, to jsem já..
Black Swan, Natalie Portman


6. Ale! Dokážu i rozmáznout konkurenci, zahraju to líp, než vy všichni dohromady.. umím být i Černá labuť!
Black Swan, Natalie Portman
(Nahoře: Podívejte se na oči, zrudly, přichází na řadu Černá labuť)
Black Swan, Natalie Portman

Konec je smutný, ale zároveň.. dokonalý..

zdroj fotek: osobnosti.cz




Nejlepší přítel člověka

27. října 2011 v 18:49 | PrincesS Nikkol |  →Můj život←
Zrovna čtu knížku Hovory se psem (náhlednutí do psí duše). Jsem zhruba ve čtvrtce, ale i ta mi dokázala jasně ukázat některé věci a taktéž dokázala nechat stékat obrovské kulaté slzy po tváři.
Deny zemřel.. no.. ani si už nepamatuju kdy, ale pamatuju si moc dobře to poslední objetí, které jsem mu věnovala. Možná jsem měla výčitky svědomí? Nevím, ale jedno vím jistě: Měla jsem ho moc ráda. Šel k veterináři, jeho poslední cesta a umřel babičce v náručí. Byl velmi věrný pes a myslím, že v životě už věrnějšího nelze potkat. On svůj úkol splnil dokonale. Ano, úkol. V této knížce mají psi jediné poslání a to dávat lásku dokud můžou lidem.
Moc si nepamatuju, že by mě tak hluboce něco zasáhlo jako tato knížka. Něco mi totiž připomněla.
Pes je náš průvodce životem, náš utěšitel a učitel zároveň. Jestliže vidí nebezpečí, začne vrčet a tím dokázat, že je tady od toho, aby nás ochránil kdyby si neznámý něco zkusil. Necítíte to? Necítíte to pouto, které vás spojuje? Oba mluvíte jinou řečí, ale přesto si rozumíte. Spolu dokážete mnoho věcí. A psovi můžete cokoliv říct, on to neprozradí. Pes jednoduše rozumí, ví. Zná vás líp, než kdokoliv jiný. Psa nelze nahradit a přesto..
Jak to psovi oplácíte..? Jediné, co vidím je, že si nějaký ten hnusák na psovi pochutná: Hlad zavolá. Já nevím, jak vy, ale cítím tu vlnu pro spravedlnost. Mnoho lidí to berou jako samozřejmost, možná, že to tak i je, ale.. Zasloužíte si to..? Zasloužíte si tu samozřejmost? Tu náklonost? Já myslím, že polovina z vás ani náhodou! Polovina z vás by si měla za své chování nafackat. A přiznávám.. i já.
Podívejte se svému mazlíčkovi do očí, viděli jste někdy něco upřímnějšího?

Rudý lak

21. října 2011 v 21:48 | PrincesS Nikkol |  →Můj život←
Pokud jste si přišli přečíst módní typy, tak máte mega banán, páč název s tím moc společné nemá.
Pohled na krev? Už mi nevadí. Ne jako dřív. Je mi jedno, že najdu rozmasakrovaného holuba, kdysi bych o tom měla noční můry do konce života.. z toho pohledu, ale dnes.. dnes si z toho hlavu nedělám. Spíš se divím: Proč..? Vždycky jsem pro to měla jakýsi.. "cit" a teď.. Nothing.
Úplně otevřeně a bez problému se bavím o smrti, krvi a lidském těle (oční bulvy, játra, střeva). Už se mi z toho nezvedá žaludek. Nevidím v tom nic.. nechutného.
Nejvíc mě udivuje to, co jsem si půjčila: Edith Piaf .. Je to kouzelnice hlasem. Šansoniérka. Trochu naivní, ale možná to bylo spíše tím, že potřebovala lásku.. Potřebovala tu jistotu náruče. Měla dítě, nevím v kolika.. asi v sedmnácti..? No, zachvíli zemřelo, když si jej vzal otec k sobě. Zpívala po ulicích a její hlas okouzloval. Házeli ji sem tam drobáky. Pak poznala pod nohama měkký koberec a ne chladnou dlažbu ulice. Jenže, pak zase spadla. Všechno se znovu začalo hroutit.
Mám pocit, že je Edith moje spřízněná duše.. Ona má hlas, já mám fantazii na papíře. Něco každá z nás má, ale zbytek rychle ztratí.. No.. Vlastně, už je po smrti, ale když tak čtu knížku o ní, mám pocit jakoby žila.. Smála se, plakala..
Mnohem víc jsem se začala zajímat o Nizozemsko. Nejdřív šlo o Fríské koně, ale pak.. pak jsem si o tomto kouzelném místě zjistila víc a .. hele! Je dokonalé.. jako stvořené pro mě..
Náramky. Náramky teď frčí. Kupujte gumové, nebo plátěné, ale ať jich je plno! Na celou ruku! Přehánějte, teď je to v módě.
Můj rudý lak prý vypadá úplně jako krev.. jakobych na těch nehtech měla jen krev.. :-* Muá.. To je něco! Konečně.. taková krásná poklona.. :))* Lepší se stejně nic nemůže stát..
"Já nevím. Mám ho pořád ráda, ale.. no.. prostě.. mě to zlomilo. Nevím, jak to popsat. Je to prázdnota, ztráta. Něco schází: Je to on? Já nevím! Já nevím.. Nevím nic.. neptej se mě. Jen chci jedno, aspoň jeho.. Nic víc, nic míň nežádám.. Ovšem.. mít ho nemůžu. Je konec.. prostě to ukončil, stejně rychle .. ne ještě rychleji jako to začal. 2x mě nutil číst ta osudná slova!.. 2x jsem zažila ten konec.. Ale.. poprvé jsem ho ukecala a on.. postavil mi další vzdušné zámky.. Bolí to."

(Původně jsem chtěla obrázek nahrát z compu, ale ty mrchy zasrané zas šťourali v systému blog.cz, takže.. objevila jsem něco jiného na cyklomat.blog.cz)

Nikk

Prázdné místo po něm..

9. října 2011 v 20:37 | PrincesS Nikkol |  →Můj život←
Řekl, že bude lepší, když budeme jen přátelé.. Takhle mi říká, čau, už nemám zájem. Copak mi tohle někdy vrátí ty slzy, co jsem vyrojila pro něj..? To těžko, to mi nikdy nevrátí. Já nabízela lásku, on nabízel přátelství. Sorry, ale ..
Kapka úsměvu, lesk slzy, rudé oči od pláče, sevřené srdce v nekonečné bolesti - tak takhle to vypadá, když příjdete o lásku..?
Ale já nechovám nenávist k němu, jak se domníval.. Já chovám nenávist k lásce! Už ji nikdy nechci poznat! NIKDY!

Nikkol