Když jsi se narodila, tak ty jediná jsi plakala a všichni se smáli. Žij tak, až jednou budeš umírat, aby všichni plakali a ty jsi se smála.

Září 2011

Změna je život, ale..

27. září 2011 v 15:06 | PrincesS Nikkol |  →Můj život←
Stydím se za svou vrstvu. Stydím se za lidi, kteří jsou stejně staří jako já. Důvod? Nevyspělé chování.
Nejdřív ze všeho bych chtěla podoknout: tuny mejkapu na xichtě. Nevím, co v tom vidí. Dnes všichni chodí s maskou, kterou skrývají svoje nedokonalosti. Ale proč všechny ty nedokonalosti skrývat..? Bojí se. Bojí se podívat sami sobě do tváře. Jsou špatní a sami to vědí, vědí, že se dopustili spousty chyb. Nechtějí si to jen přiznat, takže světu ukazují mejkap, který je krásně skryje.
Jejich jediným cílem je pomlouvat a ponižovat. Ponižovat ostatní bez masky. Ty, kteří se nebojí světu ukázat jací jsou. Za co se takyže mají stydět, že? Proč bych se měla stydět za špatnou pleť..? Proč bych se měla stydět za vrásky..? Proč se stydět za svou přirozenost?!
Ano, teď asi budou zmatené obličeje. Člověk neví o jaké kráse se mluví. Jestli té vnitřní, nebo té vnější. Tak trochu obojí.
Znám lidi, kteří mají dokonale čistou pleť a make-up vůbec nepotřebují, jenže ho mají. To je ten strach a pak jsou tady ti, kteří skrývají vnější krásu. Ptám se jich: Proč..? Jenom si tu pleť zhorší, to by měli vědět.
Znala jsem dívku, která byla vždycky úžasně vtipná. Byla s ní zábava jako s nikým jiným. Smála se se mnou u hororu, byla rodina. Já ji tak brala, jako rodinu. Za nikoho bych ji nevyměnila. Nikdy. Jenže pak.. Vlasy ve stylu scene, make-up, řesenka, pudr, hrubé oční linky a jediné o čem se dokázala bavit byl piercing. Myslela jenom na svou krásu, neustále chce slyšet jak moc je krásné. Sorry, ale ..
Neříkám, že já se neměním, ale snažím se být tak trochu stále tím, čím jsem byla. Podle mě jsou děti někdy rozumnější, než dospělí a 100% než puberťáci.
Pamatuju si na chvíle, kdy jediné, co jsem řešila se svou kámoškou bylo nadpřirozeno, svíčky, záchrana zvířat, zvířata, koně, hudba, zábava, mučení jejího bráchy, jenže pak už zůstaly jenom vzpomínky. Přátelství založené hlavně na minulosti, nikoliv na přítomnosti. A budoucnost, která měla být společná najednou zmizela..
Dnes ani nevím, kde najít někoho, kdo mi rozumí.
Témata: Kluci, kosmetika, piercing, alkohol, cigarety...
A stále nikdo nechápe důvod proč jsem byla vždycky proti tomu..?
Kluci: Dostala jsem pár ran, které bolely víc, než si kdo umí představit. Zabouchl se do mě bitkař, který mi chtěl dát pusu. Vrazila jsem mu pěstí, protože mi přišel nechutný. O pár měsíců později ho vyrazili ze školy. Pro mě je to pořád idiot.
Kosmetika: Umíte si představit, jak se stydím za ségru, která se líčí jako kurva? Nikdy nechci takhle klesnout.
Piercing: Je to hezká věc, moc bych ho chtěla, ale nemusím o něm mluvit pořád dokola jakoby nezáleželo na něčem jiném.
Alkohol: Když jsou rodiče opilí, umí udělat spousty kravin a pár takových kravin mě poznamenalo z dětství navždy. Ovšem stále mě baví trápit rodiče těma vzpomínkama. Minulost nesmažu, ale můžu ji využit ku svému prospěchu.
Cigarety: Pasivně kouřím.

PrincesS Nikkol

Poslední píseň

15. září 2011 v 14:21 | PrincesS Nikkol |  →Story←

Vosk se rozpouští.. rudá svíčka žhne jasným světlem a přidává trochu té své barvy do malé místnosti. Světlo se zalesklo na slze, která mi stékala po tváři. Slza zklamání. Zatočím se dokola v naději, že snad smažu vzpomínky, ale stále tam jsou.. i kdybych bouchala hlavou do stěny... budou tam. Zoufala jsem zatoužila po noži.
Zatáhla jsem za uvolněné prkno a do tmy zašátrala po noži. Vítězoslavně jsem se usmála. Aspoň nachvíli všechno potopit v přívalu krve. Všichni touží po perfektnosti, ale to já prostě nemám. Nikdy nebudu perfektní, nikdy nebudu dostatečně skutečná. Vždycky jen budu ten zasraný stín. Vítr mě odfoukne jako nic. Nebudu vůbec. Stejně jsem moc nežila. Sorry.
Vytáhla jsem z kapsy malý kousek zrcadla a přiložila hrot nože na tvář. Lá, lá, lá.. zpívám si a urputně se snažím usmívat. Usměj se a měj je v piči. Lá, lá, lá.. Přitlačila jsem chladným kovem na kůži a rázem se mi po tvářích míchaly slzy s krví. Přitlačila jsem víc a bolestí sykla. Sorry.. Lá, lá, lá.. zpívala jsem pořád dokola a snažila se nevypadat jakobych prožívala ohromnou bolest. Snažila jsem se vypadat lhostejně.. Vlastně.. co na tom? Každému můžu být u piče! Takže sorry..Lá, lá... Zařvala jsem a rázem nožem přejela přes půlku obličeje a rty. A pak přes krk... jen nepřestat, pokračovat.
"..La.." vydechla jsem a upadla v hloubce bezvědomí na zem. Promiňte, že jsem žila. Moc se omlouvám, já to nikdy neplánovala.. prostě jsem se narodila.. Je mi to líto, ale teď máte klid. Můžete se usmívat.. já odcházím, pa.

PrincesS Nikkol

Tys mé světlo..

13. září 2011 v 20:32 | PrincesS Nikkol |  →Story←
Já vím, že jsem to posrala.. vím, že jsem měla tolik možností! Ale nevyužila jsem jich.. protože jsem pitomá.. Ale.. pořád na tebe myslím.. a najednou.. něco menšího..

Tys byl jako slunce, jehož zář mne oslepovala, jehož zář proudila do mého srdce. Zahřívala jej. Vždycky se mi zapletly nohy. Nedokázala jsem jít dál, byla jsem slepá k myšlenkám. Byl - li jsi u mne, neexistovalo nic jiného. Nikdo jiný, jen ty. Čas byl jen něco bezvýznamného, zastavil se. Neexistovaly problémy, věřila jsem, že s tebou žádné nikdy nebudu muset řešit. Já se zastavila, ale ty jsi šel dál. Pro tebe jsem byla jen někdo, koho potkáš na chodbě. Kdo tě zastaví a ty pohoršeně mlaskneš, ať nezdržuju. Ale ty jsi pro mě byl světlo, světlo, které ozařovalo všechno. Razil si do okolí a jediné, co jsem hledala jsi byl ty. Šel jsi dál, potkal jsi své světlo z minulosti a rozhodl ses s ním být, zase cítit jeho zář vedle sebe.... Docela jsi zapomněl na ten další stín, který občas zmizel díky tobě..
Ten stín jsem já, ty jsi to mé světlo, ale pro tebe existuje jiné světlo, které se k tobě hodí.. Ale copak stín může být kdyby nebylo světla..? Tvoje zář ukazovala jenom moji existenci a když jsi byl blízko, přestala jsem existovat pro kohokoliv jiného.. existovala jsem jenom pro tebe.
A já se tak ploužím davem světel, občas prohodím s nimi pár slov, ale dále vidím oči, které mnou pohrdaly. I tys mnou pohrdal?

PrincesS Nikkol

Stres

12. září 2011 v 22:08 | PrincesS Nikkol |  →Básně←
Narychlo udělaná báseň od Klárky.. :)) Moc se mi líbí, zlato! :)

"Na hřbitově.. tma a vlhko..
někde v hrobě je to..."
smutný den nastal dnes..
dívku bledou zabil stres..
stres a strach.. toť hrozná věc..
srdce jí uzavřela tmavá rakovní klec..
Klára Heczková

Vyšší třída? O.o

7. září 2011 v 14:57 | PrincesS Nikkol |  →Můj život←
Tímto tématem se nechci zaobírat tím, že jsem šla do devítky, ale spíše skupinkám lidí v mém okolí. Popravdě každý má nějakou úroveň a taky zcela jiný pohled na věci okolo sebe, než ostatní. Je sice pravda, že každý člověk je jiný, ale někde se musím zeptat: Má někdo z nich vůbec svědomí?
V naší třídě se všichni dělí celkem zajímavě. S holkama jsme to rozdělily snadno: Neandrtálci, děvky, podivíni a trapáci. Nevím do které skupiny bych měla zařadit nás.. tři? No, je to trošku komplikovanější, jelikož jednou se baví ten s tím a podruhé zas ten s tím. Někteří zůstanou na stejném místě, jako já. Mám Beu, Klárku a to je základ, který mi bohatě stačí. Ovšem to jsou ti nejdůležitější, pak jsou tady další, které mám ráda, ale .. no.. je to složitější.
Ovšem abych přešla k tématu zpět a nekličkovala kolem něj.. "Královská rodinka" je tak trochu smíchani. Sem tam se tam objeví děvka a pak neandrtálci, kteří jdou za hlavní děvkou. Neřekla bych, že je nějak miluju, ale najdu na nich i pozitivní. Někdy je horší než všichni ostatní hlupák, protože si nepřizná, že je hlupák a pořád bude mít v té své nevyvinuté hlavičce zafixované, že jediný hlupák jsi tady ty. Někdy je komplikované se s nimi rozumně domluvit jako inteligentní lidé, ale tato demence se většinou projevuje u kluků. Jsme v devítce a tak od nich asi očekávám víc, než je v jejich silách.
Podívám se na to trochu obecněji, zase. Trojice kraviček pomlouvá další trojici, dále to pokračuje několika pitomci, kteří se snaží vymyslet nějaké vtípky na úkor druhých. A končíme vyšší třídou, nebo - li královskou rodinou, kteří nahlas si říkají, co si o druhých myslí a je jim nejspíš jedno, že je ona osoba slyší.
Když už jsme u těch pomluv, chtěla bych se zmínit o jisté věci, která se objevila na FB. Jsem opravdu ráda, že někteří si na status dají něco rozumného a ne nějaké kraviny. Takže bych vás prosila o zamyšlení. Proč se smějete lidem, kteří jsou tlustí? Co když mají nějakou nemoc a nemůžou to ovlivnit? Stejný případ jako tenhle: Proč se smějete někomu, kdo se rozpláče? Co když se nerobrečel jenom kvůli té špatné známce, kterou právě dostal? Možná je ve všem mnohem víc, než si myslíme a někteří lidi by měli začít už trošku přemýšlet.

PrincesS Nikkol

Něco bylo, něco bude

4. září 2011 v 13:44 | PrincesS Nikkol |  →Můj život←
Byla jsem minulostí zaslepená tak, že jsem nežila přítomností. Udělala jsem spousty chyb, teď to vím a asi jsem se z nich poučila. Je mi líto, že to nejde vrátit, ale od teď chci žít naplno. Byla hloupost prohlásit, že už nebudu poslouchat metal.. Co mi je po nějakém synkovi..? Tehdy bylo, zbožně jsem ho pozorovala. A ta holka má v mých očích všechno, jenže nad tím musím zavřít oči. Zapomenu na to a budu žít přítomností.
Nejsem jenom knihomol, jsem taky metloška, jezdkyně, jsem přátelská a zároveň samotář. Jsem na všechno na sobě pyšná a mým smyslem života jsou koně! Jo a brzo budu i rybář, takže bacha na mě! :D
Mám spousty přátel, které mám ráda. Třeba Bea, Sweet, Smoug, Klárka, Dia, Darča, Katka, .. Je jich tolik, že by mě to vyšlo na několik stránek..! :D.. A za každého toho přítele jsem šťastná, protože jak bych si své chyby uvědomila bez Darči..? S kým než s Klárkou bych děsila A...? Kdo jiný, než Bea by se mnou lítal po poli..? Komu jinému než Sweet a Smoug bych se svěřovala o svých problémech..? .. Každý ten přítel je zázrak, není to samozřejmost.. Je to křehký zázrak, kterého jsem si nevšímala. Člověk by si měl uvědomit, že tady nebudou navždy a tak je nejlepší si užívat každé té sekundy s nimi..!
.... Život je osud, osud je cesta a moje cesta je trnitá, ale má cíl a málokdy ji procházím sama.

PrincesS Nikkol

Rybaření

3. září 2011 v 20:28 | PrincesS Nikkol |  →Můj život←
Zjistila jsem, že se potřebuju odreagovat a zapomenout na všechny problémy, takže.. brzo ruším FB, protože mě už sere, že se kvůli němu nervuju. Každopádně jsem na všechno úplně zapomněla při rybaření :D .. Možná se to zdá, že je jenom pro staré dědky, ale mě to opravdu baví.. :) Během těch sedmi pokusů nadhozu jsem chytala swijáky a žila jenom přítomností.. bylo zvláštní pozorovat to klidné jezero a nemít v hlavě nic podstatného..
"První nadhoz - perfektní! To si říkám.. To je talent! Ale pak podruhé čtyřikrát to hodila přímo do vody.. Nechápal jsem to, ale pak zase v pohodě.. Ještě ji naučím směr a je." vyprávěl děda doma.
S dědou jsme šli na ryby a kecali s ostatníma rybářema.. Chytili jsme 42, kterou jsem chtěla pustit, takže jsem ji pevně stiskla do ruk a opatrně spustila do vody. Horší už to bylo s tou malou mrškou pak :D.. Mrskala sebou a já se tam s ní prala.. "To musíš přimáčknout k zemi!"
"Ale to klouže!"
"Právě proto!"
A pak jsme chytli 45 a vzali si ji domů. Děda ji políbil a řekl: "Promiň" a pak prásk, kapička krve stekla k zemi a rybka byla mrtvá. Byl to smutný pohled se dívat na ty bezvýrazné oči..
Každopádně jsem nedávala z dědy, jak se nervuje při pokusech na druhý nadhoz :D ..
"Ty máš metr silonu za sebou! Sleduj ten konec!" Žbluňk.. A zase je to špatně :D:D
"To nejde!"
"Nesmíš ten silon pouštět! Když to odklopím, musíš to furt držet!"
2x jsme měnili návnadu jenom proto, že jsem to namířila přímo do vody. Možná by se zdálo, že jsem vynervovaná z dědy, ale já spíš chytala swiják.. Ovšem pak ty další nadhozy byly v pohodě.. :)
A dneska jsme vstávali na ryby v šest.. to byl masakrr.. "Nikol, vstávej!", "Ještě pět minut do školy..." :D
Kažopádně jsme dnes pustili další 42, ale dál už nic nechytili.. i když byla sranda, jak děda furt běhal tam a zpátky, protože mu ten silon skákal nahoru a dolů.. :D:D "Začínám tu rybu mít ráda!"
"Nějaká velká a zkušená.." uvažoval děda.

Takže.. kdo je v debkách jako já.. zkuste ryby! :))

RYBAŘENÍ visual http://www.bvv.cz/rybareni/

PrincesS Nikkol

Konec metalu, konec hudby, konec života

2. září 2011 v 15:10 | PrincesS Nikkol |  →Můj život←
Jednou prostě všechno končí a já se zamilovala tam, kde jsem neměla, takže končím s metalem. Je to tak jednodušší. Darča měla pravdu s tím, že toho pak budu litovat a lituju.. tu holku nenávidím, protože ji tak závidím.. S metalem definitivně končím .. jenom by mi to připomínalo, jak jsem se snažila pro něj..
Vůbec všechna hudba mi ho připomínala, dokonce i rap a rock.. všechna, protože s metalem mají hodně společného a už jen to utvrzuje fakt, že jsou to všechno hudební styly..
A závidím spoustě jiným lidem, kteří mají to, co já ne.. A věřím, že hodně lidí má víc, než já.. Moc si přeju se vrátit do minulosti a všechno změnit.. Svoje chyby jsem si uvědomila až bylo pozdě.. Promiňte mi to všichni.. Já nemůžu jít dál, sekla jsem se a je těžké se pohnout.
Dnes se mi ukázalo, že jsem jenom knihomol a nic víc.. všechno, co jsem dělala bylo k ničemu.. všechno a nikdy se asi už skutečně nezasměju, místo toho bude všechno falešné, budu se usmívat jako vždy, že se nic nestalo.. Ale kolik je slz za mým úsměvem nikdo neví..
A SB.. moc ráda bych vás u sebe měla, i když teď už nic neposlouchám, ale doufám, že slova nahradí všechno.. A když ne, tak promiňte.. hudba pro mě ztratila smysl a jsem k ní hluchá.. všechno, co mám jsou slova.. Pak taky koně, ale už ne tolik jako dřív.. Možná jsem se spletla a můj skutečný smysl života nebyly koně..
Tak takhle mluví někdo, kdo je ztracený.. Pro všechny ukázka.. výstavní kousek ztracence.. toho, kdo je mimo...
Utíkám pryč, do světa fantasie, snažím se běžet rychleji, než realita.. Ale ona mě stejně doběhne a pak když se ji vysmeknu a běžím dál.. to samé...
Budu se nejspíš pořád omlouvat vám a i sama sobě.. Nezabiju se, na to nemám odvahu, ale aspoň se utopím ve fantasii.. nečekejte ode mě přítomnost a upřímnost, čekejte ode mě závist a nenávist..
A co jsem..? Blbá, hnusná, naivní, sobecká.. prostě největší PIČA světa!
Prosím.. nedívejte se na mě..
Lidi jsou zlí, nemají kousek duše a přitom si pak stěžují, že se k nim někdo chová podobně.. Jsem taky taková.. Přála bych si být jiná, chtěla bych to změnit, ale jak..?
Děkuji všem, kteří se mnou chtěli být přáteli, protože takovou krásnou věc nedokážu oplatit.. Děkuji všem, kteří se mnou promluvili, protože vaše slova jsou pro mě vším.. Díky moc.. Snad se zase někdy spolu zasmějeme..
Mnohdy jsem měla nutkání vzít nůž a přeříznout si přes obličej, aby tam byla jizva a krev mě nachvíli skryla.. Stála jsem před zrcadlem se slzami v očích a chystala se na svou radikální změnu, ale pak jsem v beznaději spustila nůž dolů a jen se zrcadla dotkla dlaní.. Škoda, že jsem to neudělala.. Beznadějně jsem se sesula k zemi a dlouho plakala..
Pak jsem chtěla pěstmi praštit do zrcadla, ale uvědomila jsem si, že bych nejspíš dostala jenom seřva za to zrcadlo.. a pak.. sebepoškozování..? Ne, to už nedělám. Silná vůle je úžasná věc a já se přiměla k tomu, abych to znovu nedělala..
Věci na kterých mi záleží mi vzala ONA.. Neví o tom, že mi je vzala, neví o tom ani ty osoby, ale přesto to tak je.. Vždycky v sobě všechno zadusím, aby to nevyšlo na povrch.. Takový trapas! Trapas! Když jsem se jednou rozbrečela před celou třídou, smáli se mi. I teď se snažím nerozbrečet a mrkám.. nechci další trapas ke svému životu.. Chci jenom přežívat.

Ve škole

1. září 2011 v 12:24 | PrincesS Nikkol |  →Můj život←
Cestou do školy jsem potkala u městského úřadu Kat (katuchanka.blog.cz) a zakecaly jsme se. Naskočila ji husí kůže po nohách, jelikož měla jenom kraťasy, zatímco já jsem zvolila chytře. Kalhoty jsou proste best!
Následně jsem viděla Dianu a tak jsem na ni houkla ať se k nám připojí a poprosila ji jestli by se mnou nešla počkat na Beu na stano. Avšak jsme za ni na stanko vbc chodit nemusely, jelikož se najednou ukázala. Vyvalila jsem na ni oči.
"Čaw, kde jsi? Tam čekám na stanu a ty nikde!" vyčítala mi.
"Říkala si, že tam budeš čtyřicet." namítnu.
"Ne! Říkala jsem 36 až 37!"
"No, to je stejně jedno.. už je čtyřicet jedna." řekne Kat.
"Tak by to byla jenom jedna minuta později, no!"
Zasmály jsme se.
"Čtyřicet?.. Twl! Já musím do školy!" prohlásí zničehonic Kat. "Tak čaw!" mávne rukou.
Takhle obyčejně začne můj den. Pak jsme se ve škole střetly z Klárkou a pomlouvaly některé krávy od nás ze třídy. Nakonec jsme se dohodly na pár lidech a dále diskutovaly o dnešním školním roce.
"Tu krávu nechci mít ani za nic! Snad budeme mít M. ..!"
"Jo, taky doufám. S R. bychom to nepřežily. Jo a taky nesmíme zapomenout na matiku..! Na tu chci G."
Bavily jsme se o škole a pak se dozvěděly koho budeme mít na určité předměty. "Hezky! Na matiku máme G. to je pohoda a i čeják bude fajn s M."
"Moc se neraduj. Přichází na řadu tělák." ušklíbnu se.
"A tělocvik R." prohlásí učitelka.
"R.?!! No to snad ne!" nadávám v duchu a myslím, že nejsem jediná.
"To bude vražda." pošeptá za mnou Klárka.
"To je konec."
Ovšem ani tahle zmínka mi nemohla pokazit náladu. Mírně mě bolela hlava. Po dlouhém čtení, které bylo přerušováno poznámkami synků ..
"No to snad ne!"
"Có?!"
"Na zdraví!"
"Já zakašlu a on mi řekne na zdraví, no slyšeli jste to?" prohlásí učitelka.
A mnoho dalších poznámek učitelky.. "Tak a teď k těm sprchám u kterých tady chytli kluci křeče.."
"Ty jsi..! No, to bych musela být sprostá a tady D. mi řekl, že nemůžu."
"Ty R. pojď sem! Ať tě mám na očích!"
"No to snad není pravda! První den a už mi leze na nervy!"
"Mě je to jedno! Ti, kteří budou hodní půjdou dřív, ten zbytek si tady posedí! Jen je nech klidně mluvit, nebudu jim v tom bránit, když chtějí mluvit, tak ať mluví, ale ať se pak nediví, že jsou tady o hodinu dýl."
"To je omezování osobní svobody, takže když tady chytne někdo smyk na ledě, tak ho nesmíte natáčet bez jeho svolení!"
"A teď ty vaše práva.. Tohle si zapamatujte. Žáci mají právo na přestávku, což znamená, že.."
Šla jsem dřív domů s holkama, jelikož jsem byla hodná. Dnešní den jsme ve škole víc naswíjeli, než by se dalo čekat. Šla jsem hlavními dveřmi za Klárkou.
"Stará! Počkej, kde je Bea?" rozhlížím se kolem sebe a nikde ji nevidím.
"Nevím." pokrčí rameny. Zdráhavě jdeme dál.
"Není před náma Diana?" zeptám se Klárky.
"Jo, to je ona."
"Hele Bea!" vykřiknu následně a ukážu na červenou hlavu za námi.
"Kde seš?" ptám se ji.
"Já myslela, že jdete za mnou a vy nikde!"
"Šli jsme už horem. Klárko půjdeš s náma na stano?"
Klárka se rozhodla jít domů pěšky, takže jsme šly na stano samy.
"Ach jo! Jede to až 10:50!"
Takže jsme zašly si koupit něco ke svačině a taky si prohlédly butiky. Svačinu jsme si snědly u druhé základky a následně vyrazily dolů s tím, že si koupíme pití. Nejblíže byl Lidl, takže jsme tam zašly. Nic jsme nemohly najít a obchod jsme prošly nejmíň 2x!
Vydaly jsme se na cestu domů, já se zastřeným pohledem zatlačila do dveří a pak najednou se vrátily, protože po mě Bea křičela, že tady je východ, takže jsem se už otáčela, když se v tu spustil poplach. Nechápavě jsem zamrkala. Já něco ukradla, nebo co?
"To je únikový východ!" vykřikla překvapeně Bea. "Tady se jde pryč." a ukázala na druhé dveře.
Už jsem se chystala jít za ní, ale za mnou se ozval něčí hlas. "Tady počkejte." řekl. Otočila jsem se a hleděla na chlapa, dál jsem nechápavě mrkala. No, únikový východ a co?
"Právě probíhá výjezd hasičů a policie, zachvíli příjde majitel." řekl.
Policie, hasiči? Dál jsem nechápavě mrkala. "Tohle je nouzový východ, kdyby náhodou hořelo."
Konečně jsem pochopila! Trvalo mi to dlouho, ale jsem zvyklá na schodech vídat: "Únikový východ" jako pro zloděje a vbc nevím za jakým to tam je účelem. Takže jsme čekaly.
"Zaplatíte pokutu tisíc korun." pokračoval.
"To se přece občas stane." snažila se mě bránit Bea.
"Tak já volám mamce." řekla jsem a už brala mobil do ruky.
Pán mě zastavil a řekl mi, že se to možná vyřeší a možná to pro dnešek přehlédnout, ale majitel musí zavolat k hasičům a policii. Povzdechla jsem si. Kéž by!

Byla jsem hodně v šoku z toho, že právě teď stojím u dveří a kouká na mě desítky tváří lidí, kteří si přišli nakoupit domů. Já chtěla jenom jedno pití a takhle to dopadne. Nakonec nás pustili a já vděčně děkovala! Mamka by byla asi hodně nasraná. Tolik poplachu kvůli otevření dveří. No jo, dnes jsem měla vážně štěstí a to den ještě neskončil..! To byl děs. Chtělo se mi na záchod a do očí se mi hrnuly slzy. Nakonec jsme celé zmatené přecejen koupily to pití, ale jedno vím jistě. Byl to neuvěřitelný trapas!
Jednou mě vyhodili z drogerie, protože jsem se nevhodně chovala, ale nikdy se mi nestalo, že kvůli mě vyjížděla policie s hasiči! Vždycky jsem se snažila chovat slušně, abych na sebe nepřivolávala tyhle nepříjemné lidi, ale někdy je to jen prostě hrozná smůla. Jako dnes. Proč já si jen nevšímám světa kolem sebe..?

PrincesS Nikkol
(snad jste i vy neskončili jako já, v první školní den)