Když jsi se narodila, tak ty jediná jsi plakala a všichni se smáli. Žij tak, až jednou budeš umírat, aby všichni plakali a ty jsi se smála.

Květen 2011

Aktuálně, co se děje + prázdniny

28. května 2011 v 13:50 | PrincesS Nikkol |  →Oznámení←
Hm. Když nad tím tak přemýšlím vcelku nuda. Protože věci, které musím udělat jsou nudné! Jinak mám pořád, co dělat. Já husa se přihlásila do knihovny. Ne, že by to nebylo úžasné, ale mám ještě doma tolik knížek na přečtení, že nestíhám :)).. Ale touha po přečtení Eragona je mnohem víc.. se musí uznat no. První díl mám za sebou, asi v pondělí do knihovny pro druhý - Eldest. Bude zajímavé zas všechno přečíst. A to chci ještě stihnout všechny díly Narnie do prázdnin.
Vlastně.. prázdiny! Ty se taky fajně blíží. Takže abych k tomu nezapomněla přidat spravování známek :-/. Snad mi vyjde ta dvojka z fyziky :)) a matiky taky (div, div). Koně? Ty se pořád ruší, jelikož neustále jim tam lije jako s konve. Kruci. Ale teď k těm prázdninám.. musím se ušklíbnout, protože i o prázdninách bude spousty práce. Ironie, když si pomyslím, že minulý rok jsem nadávala, že je nuda..! A kdyby jsem se přecejen nudila.. stále mám po ruce knihovnu. Ale znova a znova říkám, že se nudit prostě nebudu. Jsem si tím víc než krucinálně jistá.
Ale přecejen se na jejich začátek netěším. Velká část spolužáků propadá, takže snad to dotáhnou ať jsme komplet.
A teď, když jsem v sobotu doma a ne na koních? Škrtám zápalkama a pozoruju jak rychle plamen zhasne. Tomu říkám nuda, ale zachvilku příjde Deňa, takže snad vykutíme podobnou capinu jako minule. Ono.. byl swiják, když jsme se snažily deku přehodit přes okno a lidi, co chodili kolem se nám smáli xD. Ale Deňu neviděli.. za to mě jo! :D Aspoň byla srandu. Co už. Stejně jsem chtěla dělat ještě něco navíc, ale jsem vůbec ráda, že stíhám přátelé, comp, knížky a školu... teda jak se to vezme :))

A co vy budete dělat o prázkách? To mě zajímá ze všeho nejvíc. Snad se taky nudit nebudete.. :))

PrincesS Nikkol

Budoucnost

26. května 2011 v 6:33 | PrincesS Nikkol |  →Články týdne←
Budoucnost je něco, co mám já už naplánované až do své smrti. I když vím, že z větší pravděpodobnosti nic z toho nevyjde a ani paní Smrtku se nedá předpovídat. Ale abych nebyla úplně v p.. tak pracuju na mnoha cestách, které by mi v mé budoucnosti mohly pomoct. Jestli se ukáže marná první cesta, dojdu k druhé. Sice pak zůstane jenom ta jedna a bude hrozit, že ani tahle se nepovede. V tu chvíli se mi budoucnost mizerně promění a já se můžu rozloučit se vším po čem jsem toužila.
Vlastně ani nevím jestli nějakou budoucnost mám. Ono, všechno se může stát nečekaně. Můžu umřít, doživotně onemocnět nebo si posedět pár let ve vězení. A pak.. Nikolko stíhej to. Tudíž vážně netuším jestli mě cestou do školy přejede auto nebo ne.
A co chci dělat v budoucnu? Nejlíp kdyby mi vyšla veterinářka a sepsaní alespoň jedné knihy, protože knihám se chci věnovat po celý život. Co se týká domácích mazlíčků úplně stejně akorát bych jim chtěla vrátit ty roky života, co se mnou strávily, takže by se dalo vcelku vzato pochopit, že chci jejich životy zachraňovat. Koně dávám úplně do jiné kategorie. Nepochybně je taky budu jako veterinářka uspávat na poslední cestě, nebo jim také životy zachraňovat, ale chtěla bych se jim věnovat i jinak než takhle.
A právě o to jde. Mám tři cesty. S poslední sice budu s tím nejmilovanějším v mém životě, ale nevím jestli se budu mít dobře, protože momentálně hrajou velkou roli peníze a já vážně nechci závodit..!
A nejlíp..? Kdyby vyšly všechny cesty, ale to bych se hold musela snažit.. dřít krev.
Když jsem přišla o ježdění ve stáji hermex byla to kavaleta přes kterou jsem musela přeskočit. Hledala jsem řešení, ale bylo to marné. Ke svému snu jsem si musela najít jinou cestu a o to právě jde. Překážky, které máme před sebou nesmíme obcházet, protože nás můžou svést z cesty nebo se ukázat na jejím konci..

Takže.. nezapomeňte.. budoucnost může změnit jediná sekunda..

PrincesS Nikkol

Leona Šenková - Věřím andělům

18. května 2011 v 18:46 | PrincesS Nikkol |  →♫Music♫←
Dokonalý song..


PrincesS Nikkol

Goodbye

17. května 2011 v 15:06 | PrincesS Nikkol |  Stáj hermex
Znáte to..? Když prostě něco musí jednou skončit..? Kdy už prostě nemá smysl pokračovat.. Kdy je konec a řešení je sice mnoho, ale cokoliv udělat je zbytečné, protože nemůžete dělat nic..? Nekonečná bezmoc.. co dělat..? Nic.. Jen sedět, sedět na zadku nad pitomýma fotkama a ohlížet se po minulosti s vědomím, že přítomnost všechno zničila..!
Měla jsem radost, že Wella tady zůstane. Měla jsem radost, že aspoň ona. A pak nápad, konečně řešení. Mohli bychom zase jezdit..! A já bych ji znova viděla. Počkat jen do června. Sice bude scházet Wicky, Harry a Lenka, ale pořád tady bude ona..! A já byla chvíli šťastná, plná radosti ze života, která přišla tak náhle. Zachvíli.. PRÁSK!... Další skvělá zpráva, naděje.. nabízená naděje. Mohla by nás zase trénovat Lenka..? Mohlo by se to aspoň trochu podobat minulosti..? Je to možné.. Srdce mi zaplavila radost.. jen počkat do června a všechno bude lepší. Toužila jsem příliš..?.......
Jenže to by nebyl můj pesimistický svět.. Svět, kde se rodí radost a pak umírá tak rychle.. Dva týdny bylo všechno úžasné..! Dokonalé. A už prostě není..
Tolik problémů se na mě zase sesypalo a najednou i odvážejí Wellu.. já s nejhorším počítám, ale i když s tím počítám.. stejně to bolí...
Já ji nikdy nepotřebovala fotit a chlubit se s ní na netu. Já ji měla v srdci a hlavě, chlubila jsem se s ní sama sobě. Jaké mám štěstí. Já nepotřebuju na ni jezdit několikrát týdně, mě stačí jednou týdně alespoň dýchat její vzduch, protože si vážím dnu v týdnu, kdy jsem s ní. Nemusím jezdit. Mě stačí být vedle ní. Nemusím se k ní do boxu tlačit, mě stačí ji vidět a vědět, že je v pořádku.. Nemusím dělat videa o tom jak moc ji mám ráda.. mě stačí, že to vím já...
Chtěla bych, aby to bylo jako v tom snu.. Oná, já, pastvina, klid a ticho.. a to jediné jsem si přála.. vždycky.. Ano samozřejmě ráda jsem na ni jezdila, ale nemusela jsem pořád.. protože já jediné, co kdy chtěla bylo být s ní.... Vědět, že je v pořádku... Vědět, že ji zase uvidím....................................................

Obrazek Tady Well a já.. někdy před čtyřmi lety.. začátky v Hermexu.. Podívala jsem se ji do očí a věděla, že je to ta pravá.. první den, co jsem jezdila v Hermexu jsem na ni sedla a prostě se unášela rytmem jejího těla.... A vím, že tehdy pršelo.. tak jsem první den i klusala.. na ní ♥... ten den si pamatuju do teď... ♥♥♥...
Ach jak ráda bych to vrátila....

Český Těšín

15. května 2011 v 12:53 | PrincesS Nikkol |  →Články týdne←
Oficiálně bydlím v Třinci, což je nedalo Českého Těšína, ale ve skutečnosti jsem se narodila v Českém Těšíně. Tohle místo jsem prošla křížem krážem. Dalo by se říct, že tohle je mé nejoblíbenější město. Pokud nejsem spokojená s obchody, zajdu si za hranici s Polskem a tam mají spoustu úžasného gothic oblečení.
Chodila jsem tam na Ostravskou školu a poznala fajn lidi. Doteď tam mám kámošku u které mi od babičky stačí zajít pět pater nahoru. No a to je další důvod. Mám tam svoji milovanou babičku a dědu.
Vzpomínek na to místo je hodně. Třeba chůze přes vodu, když Riana spadla a pak vylezla celá zelená xD. Brečela a já s Deňou taká řezba. Nebo neustále vyvolávání a : "Ona nepadá! Spadni!" xD. Nebo když jsem viděla onu záhadnou temnotu za oknem, doteď na to nezapomínám. A co víc.. dostala jsem tam svého Sepíka za nějž jsem neskonale vděčná..! :))
Hádky taky byly.. Deňu jsem škutala za vlasy xD.
Tam jsem přišla k lásce ke koním. Poznala Sultána, Moňu, Berušku atd. :)). Hlavně Sáru! (člověk kdyby něco xD).
Nejčastěji jsem chodívala do malého lesíku v ČT, na hřbitov, ale hlavně do knihovny..! Knížky, které tam mají nikde jinde prostě najít nejdou..! Oni ví, co teď letí. Nejlíp ví, co pubertální děcka čtou. To není jako tady v Třinu.
Vždycky, když příjdu do Těšína je to pro mě velký zážitek. Tam neznám nudu a ani nic podobného.. Těšín v mém srdci navždy je..!

PrincesS Nikkol

Upíří hřbitov v Čelákovicích

14. května 2011 v 21:01 | PrincesS Nikkol |  →Upíři←
Dosud největší objevené upírské pohřebiště na světě leželo přímo v srdci Evropy. V Čelákovicích u Prahy.
Roku 1966 objevil pohřebiště na své zahradě při výkopu pro vodovod pan František Zmek. Svůj nález nahlásil na policii a přivolaný lékař zjistil, že se jedná o kosti velmi staré. Vše bylo nahlášeno archeologickému ústavu, který zde nařídil a provedl rozsáhlý výzkum. Na poměrně malém rozměru zahrady se postupně odkrylo jedenáct hrobů se čtrnácti těly. Stáří pohřebiště bylo určeno do období 10-11.století! Tak zní stručná úřední charakteristika. Za ní se ovšem skrývá druhá část příběhu, která byla označena razítkem tajné-nevhodné ke zveřejnění.
Co se našlo?
Všichni mrtví zemřeli násilnou nepřirozenou smrtí. Téměř polovina zemřela v mladém dospělém věku dvaceti až čtyřiceti let. Příčinou smrti tedy nebyl vysoký věk nebo stáří. Spolehlivě byly vyloučeny i nemoci či morové epidemie. V době smrti byli všichni pohřbeni v plné zdravé životní síle. Robutnost koster ukazuje nadprůměrnou a silnou tělesnou stavbu. Rovněž výška mrtvých byla neobvyklá a to nejen na tehdejší dobu. V horních dásních některých jedinců byly nalezeny deváté špičaté zuby. Celkový výraz obličeje nesl nezvykle ostré rysy s mohutným obočím a hlubokým pohledem.
U všech nalezených jedinců byly prokazatelně provedeny protiupírské zásahy. V hrobech se nalezly nejen pozůstatky dřevěných kůlů v srdci, ale i zvláštnosti v uložení jednotlivých těl. Polohy koster nesly jasné stopy násilí na mrtvých a prokazatelnou manipulaci s těly i po několika měsících po pohřbení. Hroby se znovu otvíraly a na mrtvých se prováděly další rituální protiupírské zákroky. Někteří byli uloženi tváří k zemi a ruce měli spoutané za zády. Hlavy mrtvých byly násilím odděleny a podle průzkumu krčních obratlů musely být odděleny posmrtně-ukroucením.
Zde actual odkaz odkaď jsem tenhle "blábol" vzala ;)): http://black5angels.blog.cz
Meine názor: Kat? A pak, že tak silně pochybuješ o upírech kdesi tady v Česku..! :D
Konec srandy. Byla jsem v Praze, ale přímo v Čelákovicích ne. Musím se tam někdy podívat, jistěže. Jinak abych řekla něco zajímavého: Spisovatelka Jenny Nowak se svou knihou Noční lovci vlastně popisuje minulost jak by se mohli tito upíří dostat do Čech. Dle mého názoru se mi to zdá velmi reálné a vlastně by se dalo také říct, že tato spisovatelka vůbec není češka, ale to se mi už nechtělo zjišťovat (jméno stačí :D). Koho tahle zajímavost bere, může juknout na knížku, ale nezaručuju, že je to velmi chytře vymyšlený příběh v hlavě spisovatelky.. ;))
PrincesS Nikkol

Smrt a život

14. května 2011 v 20:40 | PrincesS Nikkol |  →Paní Smrtka←
Tak mě napadlo, že možností jak zemřít je mnoho. Většina z nás se smrti vyhýbá jakýmkoliv způsobem, v podstatě celý náš život není o ničem jiném. Stále se snažíme přežít a nechceme aby se tohle stalo našim milovaným. Naopak však přejeme smrt našim nepřátelům. Proč to tak je? To bych chtěla jednou zjistit.
Kámoška mi řekla, že proč se bát smrti? Proč truchlit nad smrtí milovaných lidí? Co když se dostaneme do lepšího místa než je tenhle retardovaný svět. Ale tohle není jisté. Nikdo neví, co je po smrti. Někteří říkají, že jen tma a nic jiného, takže velmi silně pochybuju, že se do toho někomu chce. Jiní však říkají, že nás čeká ráj. Jenom pěkné věci! V tuhle chvíli se dostáváme k lidem, kteří se bojí smrti a lidem, kteří nenávidí život. Bojí se smrti nebo spíše neznáma..? Nebo zrovna této verze, že nastane tma..? Nu, a pak tady máme lidi s nenávistí k životu. Proč..? Asi se jim hroutí pod rukama svět, nevědí, co dělat. Myslí si, že už nic nebude jako dřív. Že už nikdy nepocítí radost. Chtějí umřít. Zavřít za sebou dveře a prostě od všeho utéct. Rozhodně to tam bude lepší než tady!

Musím se pozastavit nad sama sebou. Chtěla jsem umřít, protože se cosi začalo hroutit, ale bála jsem se. A pak jsem si vzpomněla a rozbrečela se. Některým budu scházet. Věděla jsem to! Já nikomu přece nechci ublížit, nedokážu se zabít. Dále jsem si vzpomněla, že tady je něco, co jsem nedokončila. Něco, co ještě musím udělat. Drželo mě to tady. Nebyla jsem připravená se loučit s lidmi, které mám ráda. Nebyla jsem připravená odejít na "onen svět". Zůstala jsem tedy. Mám sen. Mám cíl. Mám přátele. Mám rodinu. Dokud tohle nezmizí, nesmím zmizet ani já.
Podle mě tady máme každý svůj úděl a osud nám určí jak dlouho ještě budeme. Někteří zemřou dřív, jiní zůstanou s šancí něco dokázat. Splnit si to, po čem touží.
Všechno má prý svůj skrytý smysl a já doufám, že ano. Osud nás nabádá na určitou cestu a když s ní sejdeme, stejně se na ni vrátíme. Tak to prostě bude až do smrti i kdybychom nechtěli. Možná, že po smrti je opravdu klid, který je pro lidi, co už dokázali dost, velmi důležitý.
A pak tady jsou ti, co zemřeli a ani neudělali dost. Náhlá smrt. Umřeli pro někoho, aby jim udělali prostor?...
Kdo ví? Já ne.

PrincesS Nikkol

Nekonečný závoj myšlenek

12. května 2011 v 22:04 | PrincesS Nikkol |  →Můj život←
I od vlastní matky jsem se dozvěděla, že bych se nad sebou měla zamyslet. Jakobych to nedělala každý den, jakobych každý den nepřemýšlela nad tím jak se dostat z téhlé propasti. Ne, mám toho akorát tak plnou prdel. Já vím jaká jsem, vím, co mi dělá problém a nehodlám o něm mluvit s nikým jiným, protože vím, že by to nepochopili. Nejspíš by mi řekli, že si vymýšlím a podobné chujovinky. Nikdo mě nechápe. Nikdo mi nerozumí.
Když se nad sebou zamýšlím jsem si jistá, že dělám spoustu chyb. Někdy plácám něco, co jsem nikdy říct nechtěla a pak po pár minutách toho děsně lituju, jenže už to nejde vrátit zpět. Plácám páté přes deváté.
Někdy se naštvu z ničehonic a mám chuť všechny pozabíjet, ale místo toho se chytnu za ruku a ty drápy zaryju do ní. Někdy mě serou třeba jenom moje vlasy, že jsou moc dlouhé. Najednou je to mega přítěž.
A co nejwíc? Že si někteří myslí, že něco nepochopím. Nenávidím to. Vždycky jsem jednoduše pochopila něčí problémy, protože jsem si tím sama prošla. A.. jedna osoba, která by mi spíše měla být oporou mě ještě víc dojebe. Já prý nic nechápu, nepochopila bych nic, protože jsem naštvaná. Jenže.. co se stane..? Jsem nasraná ještě víc.
Bože.. mám takový vztek.

PrincesS Nikkol

V Praze

12. května 2011 v 11:42 | PrincesS Nikkol |  →Školní nowiny←
Několik hodin jsme seděli ve vlaku, ale až do Těšína jsme hledali volné místa, jelikož se tam nacpala i veřejnost. Pokud jsem pochopila správně měli jsme zamluvené místa, jenže smůla no. Každopádně jsem si četla a už cestou do Prahy jsem chtěla být doma. Samozřejmě nebyla jsem sama.
Dorazili jsme na místo a měli přespat v pražské škole, kde jsme se taky nejdřív museli dostat. Na sobě jsme měli mikiny a já ještě rozpuštěné vlasy. No, kdo by čekal, že tam bude takový hyc? Těžký batoh na zádech, igelitka v ruce a taška přes rameno + mikina + rozpuštěné vlasy a černé kalhoty. Nikdo takové horko nečekal, takže jsme asi po 10 - 15ti min. dorazili na místo. Nejdřív jsme tam takyže čekali, protože to by nebylo ono kdybychom si na tom pařáku nepočkali. Otevřeli nám a my museli vyšlapat asi pět pater v té škole? Odložili jsme si věci do 6 třídy a děcka hned koukali po jejich rozvrhu, kde měli 9h. Já sama se tam nekoukla, takže nevím jestli kecali nebo ne.
Vzali jsme si to nejpodstatnější, hodili se do šiku a převlíkli se do triček, která nesmrděla potem. Hodně sprejů a deodorantů bylo taky použito. Vlasy se znova a znova česaly.
Jako první jsme navštívili národní muzeum, což je sama o sobě nádherná budova. Tam nás hlavně zaujali obrovské zvířata. Každopádně hned potom jsme měli rozchod po Václavském náměstí (ten kůň je prostě překrásný!!!)
.. Ale co to tady melu..? Chtěla jsem to vypsat ve stručnosti jak mi je známo a zase rozepisuju..! :D..
Takže jaký byl pocit na lidi? Ze začátku jsme potkávali lidi, kteří na nás koukali z výšky. Takový povýšený pohled hodili a připadali si zajímavější, takže někteří si neodpustili pár jízvlivých poznámech. Co si o sobě sakra myslí?!.. ("Já někomu brzo fláknu!")
Každopádně se tam často objevovali kravaťáci a dokonce Klára počítala buzny, jelikož těch tam taky bylo dost. Lesba za lesbou, gay za gayem. Neříkám, že tam nebyli normální lidi. Samozřejmě, že se tam objevilo i pár metlošů, což mě potěšilo, že aspoň nějaký ten pražák má vkus (teda jestli to byl pražák). Sem tam (ale opravdu jen sem tam) se mihl nějaký normální pár (kluk + holka).
Když jsme čekali na učitelku seděli jsme pod koněm a nějaký podivín přišel z cedulemi, že ho podvedli a on přišel o dům, jelikož se sekli o 100 něco let. Podávala jsem si otázku jestli za nima vůbec zašel, protože jsem velmi silně pochybovala, že by to nechali tak, ale neptala jsem se. Ostatně nám taky povídal, že se jeho příběh objevuje na internetu, nebo třeba v novinách. Pý ho chtěli vyrazit i cajti, ale on se nedal. No každopádně někteří dělali, že ho poslouchají, ale pak totálně swíjeli. Vůbec neřeším jako. Bojoval za něco, co neexistuje - spravedlnost.
Poprvé jsme jeli metrem. Super, ale ty jezdící schody byly velmi nepříjemné.. hlavně, když se špatně našláplo (ne jednou někdo zakopl o konec nebo nohama stál jen v polovině schodu).
Dále nějaký týpek ležel tváří k zemi a ruce měl s kelímkem natažené k nám (žebrák). Bylo mi ho trochu líto, ale někomu ne. Nalili mu tam sodovku a zdrhli.
Spánek v tělocvičně? No řekněme, že usnout jsme dokázali až kolem půlnoci a vraceli jsme se po půl desáté (možná víc, nevím). Roztáhli jsme karimatky a chvíli si povídali (nějací blázni si ještě myli hlavu v umyvadle).
A největší swijáky? Těch tam bylo fakt dost. Neuvěřitelný nápor srandy nás obklopoval ze všech stran. Občas se stalo, že na nás někdo koukal jako vraha. ("Co čumíš dědku jeden?!") Ale mnohem častěji jsme komentovali oblečení. ("Ta sukně je pěkná, ale v jiné barvě by byla lepší.", "A kratší.") To bylo ve slušné verzi, jelikož ta sukně byla opravdu pěkná. (Panebože! Co to má jako na sobě?!", "To je týpek!") Ovšem radila bych vám raději neurážet kravaťáky.. mohlo by se stát, že to uslyší.. a při našem swijáku se to opravdu stalo.. xDDD
"Zasraní kravaťáci!"
"Prosím?! Jak tě to rodiče vychovali?!"
Zasraní kravaťáci.. od té doby to všichni opakovali až do návratu do školy.. :D.
A nebó.. "Ti byli náprostó nádherníííí." Takhle udělaní byli z dvou koní (ne, že já bych nebyla). Totiž na Petříně jsme potkali dva policejní koně. No jako brala bych to, ale takhle zdlouhavě? Potěš koště, stará jak mi to řekla jsem tam ležela na zemi a swíjela se.. nebo.. "Vidělá jsem to na vlastní voči!".. xD
Pravda.. máme taky přízvuk, ale takhle všechno prodlužovat a dávat před to v.. no jako já jsem na tu ženskou koukala pohledem "Si děláš srandu, ne?".
Ano, ano.. byla sranda, ale už nikdy na takový výlet nejedu, protože zase se ve vlaku cpát několik hodin, protože už nejsou místa a angličani se nám narvávají na rezervovaná místa.. no jako radši ne, díky.
Což mi připomíná.. "S dovoleníííím." prohlásila nějaká bloncka a až když si všimla kolik nás je u toho semaforu.. "Jéééžííííš! Bacha!" nasraná jak cyp.. :D a změna tónu byla taky dostak na pochcání.
No, co bych mohla říct velmi positiv? Řekla bych, že pražáci (většina) má skvělý vkus na oblíkání, ale možná to bude spíše proto, že kolem sebe mají obchoďáky se značkovým oblečením zatímco my si chodíme nakoupit nějaké hadry k ťamanům a pokud něco hezkého se vkusem tak potom přes net nebo jet do Ostravy. A s jejich sbírkou obchoďáků s botami by mohli nosit lepší kusy. Některé boty totit nestály ta nic, takže aspoň, že ten vkus oblečení mají.. ;)) ("Panebože! To oblečení je nádherné!", "Héj asi tak! Koukej na ty kalhoty a to tričko.. pro to bych vraždila!", "A nejen pro to stará, ale i pro tu kabelku a šálu. Nádhera.")
A na závěr jakési focení modelů (nebo skutečná svatba?). Fotili se u semaforů, takže nám to přišlo poněkuď podivné a pak přišli k nám a dali si pusu, takže všechny osmičky začaly tleskat. Nevěsta nemálo z nás naswíjela.. ;)).. :D

PrincesS Nikkol

Zítřejší návštěva Prahy

9. května 2011 v 20:55 | PrincesS Nikkol |  →Oznámení←
Tak tady chviličku zase nebudu. Jedu s našimi osmičkami (celkem 55 děcek) na exkurzi do Prahy, což je jak většina jistě ví hl. město České republiky. Budeme spát v tělocvičně jakési pražské školy. No super a to je to nejhorší. Spousty děcek v jedné tělocvičně. No jako já plánuju si vzít prášky na spaní bo pochybuju, že ti půjdou spát kolem desáté.. ;D.
Celý ten náklad, co si beru sebou bude určitě těžký..., ale to se nějak vsákne.. :)).. ještě tam nejsem a už se těším domů. No jako jsem zvědavá jak to přežiju. Proč jsem se tam vůbec hlásila?? :D
V Praze jsem byla jenom jednou, ale domek v kterém jsme bydleli byl na pi.. navíc jsme kvůli neschopnosti majitelů nestihli výlet lodí. No jako prosím, ale někteří pražáci by potřebovali pár facek. Neříkám, že všichni. Prodavačky v malých krámech byly fajn a taky někteří sousedi, jenže ti bohatí.. OMS! Radši se nechám praštit patykem do hlavy než se setkat s těma jejich kecama.
Co si rozhodně užiju? Stejně jako minule neustálý swiják z pražského přízvuku a pak menší obhlídka za němci. Minule to byla taky sranda.. "Mein liebt do bist schweine." :)) Ale to je akorát jediná věta, kterou umím a beztak ji mám špatně..! :D..
Tak čawky za dva dny, jelikož ještě v tý tělocvičně přespíme na karimatce a se spacákem.. :D.. bžundáá. Tuž to abych si vzala knihu.. bude nuda těch 5h ve vlaku :))

PrincesS Nikkol