Když jsi se narodila, tak ty jediná jsi plakala a všichni se smáli. Žij tak, až jednou budeš umírat, aby všichni plakali a ty jsi se smála.

Severus Snape-8.kapitola

23. října 2009 v 14:21 | PrincesS Nikkol |  →Blbůstky←
Jak zatočit se Severusem Snapem: 8.kapitola- Koledovala si o to

Vešel do Velké síně. Všichni utichli, jakoby vstoupilo něco nadpřirozeného. Vědí to, oni to vědí. Oni to musí vědět! Všechny zvědavé oči se upíraly na Severuse Snapea a také si na něj všichni ukazovali.
Vidí mi snad do hlavy? Blbost. Nikdo z nich neovládá Nitrobranu. Snad jim to ten blázen Brumbál nevyžvanil, jen to ne!!
Z přemýšlení ho vytrhl právě onen blázen.
"Severusi, dobré ráno!" Spřáhnul vesele ruce.
"Dobré.." zahučel napůl hlasu na oplátku mladík, div mu neukousl ruku.
"Máme to ale dnes krásný den, Severusi, viď? Nedáš si mátové bonbóny? Hagrid mi je právě přivezl z Londýna, jsou opravdu vítečné!"
"Ne, děkuji," načež se zamyslel. "Opravdu nádherný," představil si, jak dnes obere nebelvírskou kolej o sto bodů a roztáhl své rty ve škodolibý úsměv.
První hodina byla právě s pátými ročníky, jako obvykle ve složení Nebelvír - Zmijozel.
Severus měl dobrou náladu, věděl, že se určitě najde někdo, komu sebere aspoň dvacet bodů, musel. Jinak by měl zkažené ráno.
Šel temnou uličkou přímo do sklepení. Radostně si vykračoval, přičemž si prozpěvoval svou oblíbenou píseň:
"Teskně hučí, řada strojů.. teskně hučí…do noci. Komu soustruh urval nohu, tomu není pomoci. Komu soustruh urval nohu, tomu není pomoci."
Napřáhl hůlku a mávnutím rozevřel dveře do učebny Lektvarů, aby mohla ta trolí skupina lidí, co si říká studenti, vstoupit dovnitř a zase zničit nějaký ten kotlík a někoho přitom přizabít.
BUCH!
Severus se pobaveně usmál. Nemusel čekat dlouho.
Rudý rádoby lektvar vyletěl do povětří a zastříkal přitom nejen strop.
Skvělé!!! Zaradoval se v duchu ještě víc, než před chvílí. Zamířil přímo za viníkem, který měl spoušť na starosti.
"Nemehlo," neodpustil si, "slečno Firewaltonová, řekněte mi, udělala jste aspoň jeden bod z celého postupu správně?" Prohlížel si děravý kotlík, který byl oblepen jakýmsi slizem barvy krve.
Dívka se na něj nervózně podívala, načež se mírně usmála, i když věděla, že jí to nepomůže a bude ještě mnohem hůř.
"Neceňte na mě ten svůj obrněný pancéřový úsměv!" Ohradil se znechuceně profesor.
"To jsou rovnátka," zakňučela dotčeně patnáctiletá dívka.
"Mně je jedno, co si do úst strkáte, slečno, pro mě za mě si tam dejte plech na pečení nebo klidně ostnatý drát, ale přestaňte se tak hloupě smát nebo oslepnu!" Jediný paprsek slunečního světla, který do učebny pronikal skrz díru ve stropě, se odrážel od úsměvu nesmělé studenty a házel prasátka do všech stran, ale hlavně do profesorova obličeje.
"Ano," odpověděla potichu.
"Pane!"
"Ale já jsem holka," zamračila se na něj.
"Sakra, ženská, někdo vám ukradnul mozek, zmizte odtud!"
Dívka nezaváhala ani chvíli a už si pakovala všechny věci. Tiše ji přitom stékaly po tváři slzy.
Když už byla ve dveřích, Snape ještě dodal:
"Mimochodem, slečno Firewaltonová," otočila se, "odebírám Nebelvíru dvacet bodl!" Teď už mohl být spokojený, protože splnil své normy. Namířil na místo, kde před chvíli kotlík vybuchnul a pošpinil tak všechno kolem. "Evanesco!"
Byl to namáhavý den. Za jiných okolností by se normálně těšil, že si ve svých sklepních komorách dáchne, popřípadě opraví několik prací respektive se na ně ani raději nebude dívat a oznámkuje je přímo Háčkem, ale dnešek byl jiný. Byl jiný tím, že věděl, že jistá nedůtklivá a nepříjemná osoba okupuje jeho oblíbené místo, které bylo pro něj vždy azylem, únikem před vnějším světem. Maewe Lautrecová byla jeho noční můrou. A konečně si musel přiznat, ačkoliv velice nerad, byla dokonce i snem, který mu dělal dobře. Nedokázal si to vysvětlit. Nedokázal pochopit, jak může někoho tak nenávidět a zároveň být rád v jeho přítomnosti. Možná mu ta holka dodávala sebevědomí, možná se v její přítomnosti cítil víc inteligentní, možná v něm vyvolávala pocit nadřazenosti, který byl jako afrodisiakum. Nebo taky možná mu byla sympatická, poněvadž nikdy nepotkal osobu, se kterou by se tak nesnášel a zároveň si s ní hrál do noty. Při hádkách byli tak sehraní, byla stejně ironická a sarkastická jako on, a ačkoliv byla jen studentka, nebála se následků, i za předpokladů, že by ji ostatní studenti za všechny odebrané body ukamenovali. Najednou si uvědomil, že se do svých komnat tak nějak těší. Co by nalhával sám sobě, že tam nechce jít. On tam chtěl jít a právě hlavně proto, že je tam ona. Zase by si mohli vyměnit pár cynických poznatků, pár nepříjemných výtek a narážek. Dělalo mu to dobře. Věděl, že se ta holka tak snadno nedá, a proto pro něj byla soupeř na úrovni, na kterého pěkně dlouho nenatrefil.
Vešel do komnat. Ležela v posteli, trochu malátná, avšak zcela při smyslech, a četla si nějakou knihu-jeho knihu.
Co si to dovoluje? Nečekal žádné přívětivé přivítání typu: "Ahoj miláčku, jak ses dopoledne měl, co v práci?" Ale co je moc, to je moc. Nikdo nebude sahat na jeho osobní věci, na jeho poklady!
Absolutně ignorovala jeho přítomnost a nadále listovala v knize Houby ze všech nejjedovatější aneb jak připravit vhodný jed.
Nakvašeně se přesunul k jejímu lůžku a vytrhnul jí knihu z ruky. "Co to je? Četba před spaním? Čtete si, co příhodného mi přilít do čaje?!"
"Jé, dobrý večer," zaculila se falešně a dělala, že si Severuse Snapea doposud nevšimla. "Ne, to ne, ale když už to tak navrhujete, vůbec to není špatný nápad!"
Líbilo se mu to. Líbilo se mu, jak reaguje, jak ho provokuje, líbilo se mu, že je vlastně téměř stejná jako on sám. S tím rozdílem, že mezi svými řadami je velice oblíbená. Nic neodpovídal.
"Tak co, žádná pošta? Nikomu jsem nechyběla?" Pozorovala jeho zachmuřený výraz. "Co, napaříte mi školní trest?" Zdvihla jedno obočí. "Už vím jaký..ustlat peřiny?"
Jak si všimnul, už aspoň nebyla nahá, což ho trochu uklidnilo. Vzala si na sebe bílou školní košili. Přesto se však nemohl zbavit dojmu, že nahá se mu líbila o dost víc. (Proč asi že? Chlapi..)
Naprosto ignoroval cokoliv, co řekla, všechno, co vypustila z úst znělo, jako tichá symfonie na rozbitém gramofonu. Jako ukřápnutý hlásek skřivánka v zátiší. Věděl, že si tam něco mumlá pod nos(ona ho aspoň nemá hákovitý, Sevie), ale spíš to znělo jako skřehotání a jeho to vůbec nezajímalo. Měl jiné zájmy. Byl dneska až příliš unavený. Měl toho za sebou hodně. Pět zraněných studentů, dvacet sedm naprosto nepovedených lektvarů, jedny hlasivky skoro v háji, třináct vybuchlých lektvarů, jednu rozleptanou lavici, osm naprosto zničených kotlíků.. a to prosím všechno během jednoho dne. Byl příliš unavený, aby se tu s ní dneska hádal, ačkoliv ho hádky za každých situací uspokojovaly a sní ještě dvakrát tolik, ale měl spíš chuť se osprchovat, převléknout a zalézt rovnou pod peřinu. Už neměl ani sílu snažit se opravit jakýkoliv počmáraný zažloutlý pergamen, co si říká pojednání o Měsíčním kameni.
Aniž by si uvědomoval, že je v místnosti, začal si sundávat vrstvy oblečení. Jakmile skončil už jen u černých kalhot, zaslechl za sebou hlasité ehm ehm.
Otočil se a úplně vyveden z vlastního počinu se omluvil. (Ano, dámy a pánové, Severus Snape se opravdu omluvil. Jak chvályhodné, to by chtělo metál.) Otočil se a zamířil přímo do koupelny.
Po deseti minutách se vracel oděn v černočerném saténu a ulehnul na postel.
"Vypila jste všechnu medicínu, co jsem vám tu ráno zanechal?"
"Ano," odpověděla automaticky a chtěla něco dodat..ale předběhl ji..
"Zítra vám naposledy potřu ruku Zacelovacím lektvarem a možná už bychom mohli sundat tu gázu."
"Výborně, takže už budu moct odejít?!"
"Je mi líto..bohužel.. jak pro mě, tak pro vás.. tím to nekončí. Budeme muset zjistit, jakou škodu ten lák provedl ve vaší krvi. Zítra se na to podíváme. A taky nevím, jak vypadá ta vaše rána, jestli se to úplně uzdravilo."
"To chcete jako říct, že vůbec nevíte, jestli se uzdravím?!"
"Nejsem žádný léčitel a také nejste u Svatého Munga, slečno."
"To by se vám hodilo, kdybych natáhla bačkory, že jo?!"
"Nemluvte hlouposti," odseknul podrážděně Severus, tohle by do ní neřekl, "já nikomu nepřeji smrt!"
"Opravdu? Tím si nejsem úplně jistá, chodíte po škole s pohledem, který jasně říká, že byste nás všechny nejraději otrávil!"
"Mlčte!"
"Jen přes vaši mrtvolu!"
"Tak dost, to už by stačilo!" Zvýšil nepříjemně hlas.
"A co mi uděláte? Seberete mi body?!"
"Odebírám Nebelvíru třicet bodů!"
"Pche," rozesmála se hlasitě Maewe a začala sebou kroutit ze strany na stranu.
Severus už opravdu nevěděl, jak ji umlčet. Byla nesnesitelná, tak rád by ji něco provedl. Měl jí plné zuby.. přesto, byl to takový adrenalin. Ale nevzdala to. Smála se, ona se mu smála a nepřestávala.. tohle ne. On neprohraje, ne s takovou.. s takovou mrchou. To on je na vyšším postu, on si zjednává pravidla, on bude ten, kdo ji umlčí, kdo ji donutí mlčet..věděl, o jednom způsobu..
Ani na minutu nezaváhal. Trhnul sebou a pevně ji stiskl dlaně k posteli, přičemž se k ní přiklonil a tvrdým polibkem umlčel její ústa..

PrincesS Nikkol



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama